Setkání více jak 1500 skautů a roverů z celé České republiky se letos konalo ve sportovním areálu Vesec u Liberce. Již podle názvu akce lze tušit, že se pořádá jednou za dva roky. I my – Verča, Kristy, Profesor, Docent a Péťa – jsme při této příležitosti sbalili svých pět “krosen” a vyrazili vstříc dobrodružství.
Posilněni obědem jsme ve středu jeli vlakem do Liberce. Cesta trvala okolo čtyř hodin. Na místo jsme dorazili i s potřebným nákupem na další dny právě včas, abychom stihli vše důležité: postavit stan, zakousnout se do “obrokové” palačinky a nezmeškat zahajovací ceremoniál. Součástí přivítání byl koncert známého interpreta Voxela, který na svém vystoupení představil novou píseň, určenou pro nás a pro toto setkání.
První den byl v duchu služby a zábavy zároveň. Dopolední program spočíval v práci na různých místech Liberce, kde bylo potřeba mnoho rukou. Naše skupina se zapojila do zvelebení okolí Pivovarských rybníků. Zajímavější práce jako třeba hraní na kytaru pro děti z Jedličkova ústavu, byla už zabraná.☺
Po obědě jsme si za odměnu odpočinuli u Harcovské přehrady, na prohlídkách v atomovém krytu, hasičské zbrojnici, či technické univerzitě v Liberci.
Další den jsme si lámali hlavy s pravidly velké hry pro vedrem neunavené účastníky, která spočívala v uběhnutí několika set krátkých okruhů, jež byly nezbytné pro splnění dalšího úkolu a celkového cíle hry. 600 běhajících lidí okolo vás, to byl lepší pocit než při pražském maratonu!
Sobota se nesla již v klidnějším tempu. Na výběr jsme měli téměř ze čtyřiceti velmi různorodých “přednášek” nebo spíše diskuzí. Zjistit jsme mohli spoustu nových věcí o neziskové organizaci Člověk v tísni, o nynější situaci mezi Ukrajinou a Ruskem nebo třeba co vše obnáší práce Roberta Záruby jako sportovního komentátora.
Zbylý čas jsme kromě vaření využili k chození po “slack-lajně”, návštěvě uměleckého stanu nebo čajovny Tunel, hraní na kytaru a zpívání s ostatními skauty a novými přáteli, a hlavně k ježdění na koloběžkách po celém tábořišti.
V neděli po mši, která byla sloužena v přírodě místo v kostele, a po rozloučení s kamarády, jsme hodili batoh na záda, klobouk na hlavu, brýle na oči a zády k Obroku jsme kráčeli domů.
S pozdravem Obroku zdar!
Za všechny účastníky Obroku sepsala Verča Jedličková.
