Když jsme konečně úspěšně dopravili všechny potřebné věci na zahradu u letiště, kde se konalo soustředění s přespáním ze 14.10. na 15.10. na závody skautských hlídek v Dolní Dobrouči, byli jsme s bratrem rádi, že se kluci pilně připravovali, protože na nás večer nezbylo moc práce. Zopakovali si pár uzlů, trénink na stanoviště s odhady a vyčerpáním usnuli. Ráno jsme jen sbalili spacáky a karimatky a šli rovnou na autobusové nádraží, kde na nás již čekaly naše sestřičky. Z našeho střediska jelo celkem 5 hlídek, 2 z klučičího a 3 z holčičího oddílu. Po přestupu na vlak v Letohradě a následném příjezdu na nás již čekaly hlídky z celého okresu, aby se utkaly ve skautských dovednostech. Sice jsme dlouho čekali, až na nás přijde řada, ale aspoň jsme si užili zábavu s tenisovými míčky a pálkami na lakros.
Konečně! První disciplínou bylo klasické přepálení provázku rozděláním ohně. Následovaly další úkoly, jako posílání morseovky, zdravověda nebo orientace v mapě. Skauti i skautky samozřejmě zabojovali, největší zápal byl však vidět na našich malých světluškách. Bylo ale zkrátka jasné, že musíme s chlapci zapracovat na praktických činnostech. Například stavění stanu, ve kterém byly ony světlušky o pár bodů lepší, než některé hlídky našeho klučičího oddílu. Po vyčerpávajícím závodu už nastal čas na úžasný segedínský guláš, který všem zúčastněným náramně chutnal.
Abychom nejeli pozdě večer, museli jsme opustit závody před vyhlášením, ale až tak líto nám to nebylo, jelikož není důležité vyhrát, nýbrž zúčastnit se. I když jsme tedy možná nebyli nejlepší (skautky dosáhly na 9. místo a za to jim patří naše gratulace), odjížděli jsme s dobrou náladou, krásnými zážitky, prostě tak nějak naplnění.
A to je přece hlavní!
