I roveři a vedoucí si občas chtějí odpočinout a užít si společně víkend, na kterém načerpají novou energii. Jak taková letošní podzimní výprava do Hlinska vypadala, popsala Terka.
V pátek ráno jsme se my, vedoucí, sešli na vlakovém nádraží v Žamberku. Na takovou – roverskou – výpravu jsem jela poprvé, protože jsem vedoucí teprve od letošního tábora. Nevěděla jsem tedy, co očekávat, ale byla jsem příjemně překvapená. Ještě před cestou jsme se rozdělili do dvojic, ve kterých jsme po zbytek výpravy plnili různé úkoly. Cestu do Hlinska nám tak pěkně ztížilo to, že jsme celou dobu byli svázaní za ruce k sobě. Řeknu vám, některé chvilky byly docela legrační! Třeba když chtěl jít Janek (moje dvojice) na záchod nebo když jsme si chtěli dát krosnu na záda při přestupu do jiného vlaku. Ale všechno jsme zvládli.
Společnost každé dvojici dělala navíc láhev, kterou jsme museli hlídat, aby nám ji druhá dvojice nepozorovaně nevzala, neotevřela a nenapila se. Jako prvnímu se to podařilo Ovci, který vzal láhev Pétě a Martinovi. Ta naše cestu přežila a my se úspěšně dostali do klubovny.
Po obědě přišly challenge – tedy výzvy. Ptáte se, co to znamená? Pokud vás napadlo třeba vypití hodně vody za málo času, pojídání hmyzu, dání pusy všem v klubovně, nebo přivedení cizího člověka do klubovny, pak jste si mysleli správně. Následovala procházka po okolí a večeře, kterou nám připravila Natka a Docent. Během večera nastalo několik rvaček o naši láhev, ale dlouhou dobu jsme ji dokázali uchránit. Až přišel čas, kdy v opravdu nestřeženou chvíli Kapy naši láhev vzal a otevřel. Po zbytek večera jsme se tak vžili do hry Cink, že jsme byli hodně překvapeni když jsme se po pár hodinách podívali na čas. Opravdu jsem se divila, že jsem ráno mohla hýbat prsty, protože kdo tu hru zná ví, že stojí docela odvahu cinknout na zvoneček jako první. Ráno jsme se nasnídali a dali se do nacvičování půlnočního představení na ples. Odpoledne přišla hra po městě. Když jsme dorazili zpátky do klubovny, čekalo na nás překvapení.
Spacáky na stromě! Během večera jsme hráli spoustu her, u kterých jsme se pěkně zasmáli. V neděli ráno jsme si s Jankem přivstali, protože jsme si vylosovali přípravu snídaně. Během dopoledne jsme vše uklidili a naposledy si zahráli naše oblíbené hry a vydali se domů. Cesta byla klidnější, ale jen pro někoho. Pár z nás hrálo Kámen, nůžky, papír s trochu upravenými pravidly. Na vlakovém nádraží v Žamberku jsme se všichni rozloučili a já se moc těším na další takovou výpravu.
Terka Dušková
