Již potřetí jsme se, my, Mamuti, ubytovali na Panském poli.
Před 25ti lety jsme se vrhli na obnovené skautování a všichni se stali vedoucími dětí, které chtěly poznat různá dobrodružství a život v přírodě. A protože jsme zažili s vlčaty, světluškami a skautkami mnoho pěkného a táboření se nám vrylo pod kůži, rozhodli jsme se uskutečnit old-skaut tábory.
I letos jsme sbalili spacáky a na tábořišti v lůně Orlických hor jsme postavili dva malé hangáry. První byl spací, druhý byla kuchyně. Ta se ukázala být dominantou našeho dění. Dvojice nebo jednotlivci zde předváděli své kulinářské dovednosti. Recepty byly z celého světa, měli jsme ale i domácí bramboráky, grilované steaky či zeleninu z vlastních zahrádek.
Jako obvykle chlapi připravovali zásobu dřeva, starali se o zásoby potravin a vody, a zprovoznili přírodní (ledový) „sprchový kout“ na zdejším potoce. Vloni jsme často vyráželi dookolní přírody a hledali krásné výhledy do kraje. Jenže letos bylo vedro! Pohyb byl náročný, lesy suché, bez hub, rybník bez vody. Takže jsme brzy ráno začali vařit, a pak jen hledali stín. Stále jsme vzpomínali na prošlá léta, na úsměvné h
istorky a debatovali jsme o životě. Nějaké karty, Člověče, nezlob se, čtení, ruční práce, sběr borůvek, přijímání návštěv.
A také jsme podnikali výlety. Ten celodenní byl do Polska. Zhlédli jsme třetí největší polský zámek Ksiaž. Autem jsme se toulali po Orlických horách, prohlédli jsme několik pohraničních opevnění, a na Kašparově chatě uviděli spoušť po vichřici. Také jsme navštívili klášter na Hedeči.
Letos bylo krásné počasí, zvlášť v tomto podhorském prostředí. Jen celostátní zákaz pálení ohňů nám překazil sezení u táboráků. Škoda! Ale zato noci byly teplé a rána vlahá. Protože bez ohně byla brzy tma a měsíc ještě dlouho nevycházel, užili jsme si hvězdné oblohy. Sledovali jsme lety družice ISS, hledali souhvězdí a přemýšleli o přáních při padání perseid. Prostě paráda!
Všichni d
ěkujeme Boně, že z mnoha fotografií každý rok vyrobí nádhernou fotokroniku.
Už teď se těšíme na příští setkání s romantikou u lesa.
Za Mamuty
Marie Moravcová – Lasička
