Jamboree v Japonsku

Slovo jamboree znamená slavnost nebo setkání lidí, kteří přišli z různých stran. A to jamboree také opravdu je, každé čtyři roky se na něm potkají tisíce skautů z celého světa. To letošní, v pořadí již 23., bylo v Japonsku a sešlo se zde okolo 33000 skautů ze 160 zemí. Konalo se od 28. července do 8. srpna a jeho ústředním tématem byl znak WA: a Spirit of Unity – duch jednoty. Z České republiky se do Japonska vypravilo téměř 300 skautů. Náš kontingent se skládal z hlavního vedení (CMT), členů IST (mezinárodní servis tým) a pěti jamoddílů. V každém jamoddíle bylo 36 účastníků a 4 vedoucí a na jednom ze setkání si každý zvolil jméno po jedné významné osobnosti ze svého regionu, u nás vyhrála Milada Horáková. Každý jamoddíl byl dále rozdělen na 4 patroly, každá s jedním vedoucím a devíti účastníky.

kontingent
Český kontingent na 23. světovém skautském jamboree 2015 v Japonsku.

Naše příprava na jamboree začala již loni v květnu, kdy se uskutečnilo první setkání našeho jamoddílu v Krkonoších ve Velké Úpě. Od té doby jsme se sešli ještě pětkrát. Rok a čtvrt od našeho prvního setkání uběhl jako voda a naše patrola s vedoucím Frantou se v neděli 26. července v 9 hodin ráno sešla na druhém terminálu pražského Letiště Václava Havla. Odevzdali jsme zavazadla, zamávali rodičům a po krátkém rozchodu jsme nasedli do finského letadla směřujícího do Helsinek. Odtud jsme pokračovali do Tokia, kde se k nám během desetihodinového čekání připojila Zuzčina patrola, se kterou jsme večer přeletěli na letiště ve Fukuoce. Po krátkých zmatcích s dopravou jsme se dostali do správného autobusu a asi ve dvě hodiny ráno jsme konečně dorazili na tábořiště.

450 fotbalových hřišť

Jamboree se konalo na jihu největšího japonského ostrova Honšú vedle města Jamaguči. Celé tábořiště bylo na břehu moře a jeho rozloha byla si tři kilometry čtverečné. To je jako 450 fotbalových hřišť poskládaných vedle sebe. Areál byl rozdělen na programové arény, kempy pro dospělé a účastníci bydleli ve třech Hubech. Po celou dobu jamboree jsme museli kolem krku nosit oficiální šátek jamboree a podle jeho barevné kombinace se poznalo, zda jsme účastníci, IST nebo třeba návštěvníci. Barva kartičky s našimi údaji, kterou jsme také stále nosili kolem krku, určovala, z jakého hubu jsme.

táboriště
České podsadové stany na jamboree v Japonsku.

Během úterka jsme postavili naše podsadové stany, které měli skauti z České republiky na jamboree jako jediní, takže každou chvíli se na ně chodil někdo dívat. Ve středu večer proběhla Opening ceremony, na které došlo například k předání vlajky od švédských organizátorů těm japonským nebo k představení vlajek všech zemí, co byly na jamboree. Jamboree tím bylo oficiálně zahájeno a nám tím začalo deset dní plných zábavy, dobrodružství a nových zkušeností.

Pestrý program jamboree

Ve čtvrtek na nás čekal náš první program – Nature. Vypravili jsme se do jeskyně, naobědvali v parku a vylezli na kopec s krásným rozhledem. V pátek jsme se vydali na Culture, kde měla každá země svůj stánek s nějakou svojí kulturní aktivitou. Vyzkoušeli jsme si například irský tanec, s Japonci jsme hráli na bubny, vyrobili si vlastní vějíř nebo pozorovali maďarského kováře při práci. V sobotu jsme se na programu Science dozvěděli něco o sluneční energii nebo třeba to, jak funguje čistička vody. V neděli si každý ve svém tábořišti připravil něco typického pro svojí zemi a my odpoledne chodili a chutnávali italskou pastu, anglické banánové lívance a další skvělá jídla. U nás mohli lidé ochutnat bylinkové čaje a česnečku, ozdobit si a sníst perníček, vyrobit si náramek nebo poslechnout českou hudbu. Večer nás při Arena show navštívil japonský premiér Šinzó Abe a korunní princ Naruhito.

Návštěva Hirošimi

společná Hirošima - Atomový dóm
Čeští skauti před Atomovým dómem v Hirošimě.

V pondělí jsme při GDV – Global Development Village – měli šanci dozvědět se něco o globálních problémech. Zahráli jsme si hru zaměřenou na obchodování, zjistili něco o páté základní chuti Umami nebo ochutnali sladké brambory upečené pomocí sluneční energie. Při úterní Water  jsme si zahráli na pláži volejbal, projeli se na kole a někteří z nás se pak dostali i do bazénu. Ve středu na nás čekal program Peace a výlet do Hirošimi. Zde jsme se podívali na památník bombového útoku, Atomový dóm, který byl vyprojektován a postaven v roce 1915 českým architektem Janem Letzelem a jako jedna z mála budov v Hirošimě přežila výbuch atomové bomby Little Boy 6. 8. 1945. Také jsme si prohlédli muzeum, ve kterém jsme se dozvěděli, co se při výbuchu vlastně stalo, viděli fotografie nebo model města a různé zachované předměty, například oblečení. Našim posledním programem byla ve čtvrtek Community, při které jsme se podívali do japonské školy nebo zoologické zahrady. V pátek jsme již začali bourat stany a uklízet a jamboree skončilo večerní Closing ceremony.

U Japonců doma

V sobotu jsme se přesunuli do Tokia, kde na nás čekal program Home Hospitality  – rozdělili jsme se do dvojic a dva dny jsme strávili s rodinami japonských skautů. Mě s Borůvkou si vyzvednul dvaadvacetiletý skaut Kohei, který se za námi byl podívat i na jamboree, a jeho vedoucí pan Kazuyoshi Mizuno. S nimi jsme dojeli do školy, kde na nás čekal jejich skautský oddíl. Dostali jsme od nich nádherné dárky, naobědvali se a šli se seznamovat a hrát hry. Oni nás naučili japonskou verzi hry Cukr, káva, limonáda a my je zase Bang! Pak jsme s Koheiem a panem Kazuyoshi nakoupili potraviny na večeři a začala legrace. Kohei, který uměl anglicky, nám řekl, že jde domů a my budeme bydlet u pana Kazuyoshi a jeho ženy, kteří ale mluvili jen japonsky. Vysadili jsme Koheie, nechali si věci v našem japonském domově a dojeli si vyprat oblečení do veřejné prádelny. K večeři jsme měli různé maso a zeleninu a k tomu samozřejmě rýži. Ke komunikaci nám pomáhal česko-japonský slovník, překladač v telefonu a hlavně pantomima.

Největší město světa

omývání rukou před Meidži
Péťa si umývá ruce před svatyní Meidži
Tokyo
Péťa s Borůvkou a japonskými skauty v Tokiu.

V pondělí ráno si nás vyzvedl Kohei a metrem jsme se vydali do centra Tokya. Na známé křižovatce Center Gai, která je údajně nejfrekventovanější křižovatkou na světě, se k nám připojil náš druhý průvodce, taky Kouhei. Prošli jsme drahou nákupní čtvrtí Šibuja, parkem Jojogi ke svatyni Meidži, kde jsme si vyzkoušeli japonskou modlitbu. Pak jsme vyrazili na oběd, ve kterém samozřejmě nechyběla rýže a už ani hůlky pro nás nebyly problém. Po obědě jsme navštívili další chrám a došli až k Tokyo Tower, která vypadá jak červeně nabarvená Eiffelova věž. Z ní se nám naskytl nádherný výhled na Tokyo, které jako by ani nikde nekončilo. Se svými 38 miliony obyvatel (i s aglomerací, bez ní asi 14 milionů obyvatel) je to největší město na světě. Potom jsme taxíkem dojeli do přístavu a jen tak tak jsme stihli loď, na které jsme se projeli po řece Tone. Podél stánků se suvenýry a jídlem jsme prošli k poslednímu chrámu, kde jsme se museli rozloučit s Kouheiem. Kohei s námi dojel metrem zpátky do čtvrti Joto, kde jsme se museli rozloučit i s ním a s panem Kazuyoshim jsme jeli domů. Z celého dne se mi nejvíce líbila modlitba ve svatyni Meidži a výhled z Toyko Tower. Po příjezdu jsme šli s Borůvkou do nedalekého obchodu koupit si sladkosti na večer a zjistili jsme, že v japonských McDonald´s dělají hamburgery s avokádem. Mým oblíbeným japonským jídlem se stalo Onigiri, rýže zabalená v řase do tvaru trojúhelníka s různou náplní, nejlepší byla lososová.

V úterý ráno jsme se již museli rozloučit a na nádraží jsme se setkali s ostatními členy naší patroly. Společně jsme dojeli vlakem na letiště, rozloučili se s japonskými skautskými vedoucími, co nás doprovodili, a nasedli do letadla. Po asi třech hodinách čekání, jsme vzlétli a s přestupem v Helsinkách dorazili do Prahy. Sešli jsme se se zbytkem jamoddílu, naposledy se vyfotili, rozloučili a vyrazili domů.

Jamboree byla nezapomenutelná zkušenost, zážitky na které budu ještě dlouho vzpomínat a hlavně dva týdny strávené s těmi nejlepšími lidmi. Tokio je nádherné město a určitě bych se tam ráda podívala někdy znova.

Péťa Krsková

 

Napsat komentář