Tábory, vrchol skautského roku, se rychle blíží. Na svůj první tábor vzpomíná Pedro – Petr Musílek, který až do nedávna vedl naše středisko.
První tábory střediska Žamberk po obnovení činnosti Junáka v roce 1968 na sebe nedaly dlouho čekat – Junák byl obnoven na jaře roku 1968 a my s prvním oddílem jsme měli vyrazit na tábor hned v srpnu.
Svým způsobem to bylo výjimečné období, protože jsme měli první tábor dvakrát. Abych byl úplně přesný – to „těšení se“ jsme měli dvakrát. Vlastní tábor bohužel ne. Ten v roce 1968 měl být kratší, vlastní podsady jsme taky neměli, nestihli jsme je vyrobit. Měli jsme jet do vypůjčených stanů.
V předvečer odjezdu jsme měli všichni sbaleno, připraveno, byli jsme natěšeni – jen se ještě jednu noc doma vyspat a hurá za dobrodružstvím! Jenomže ráno přichází ohromné zklamání. Je totiž 21. srpna 1968, v noci vojska Varšavské smlouvy překročila hranice Československa a naši republiku obsadila. Nikdo v to ráno neví, co bude dál, a náš tábor se ruší.
Já jsem tehdy rozumem 11letého kluka moc nechápal, proč nemůžeme jet, ale dneska vím, že v té nejistotě, kdy se mluvilo i o válce, to bylo jediné a správné rozhodnutí našich vedoucích. Byť nám to všem bylo ohromně líto.
Potom přišly další družinové a oddílové schůzky, výpravy a tak jsme se s tím zklamáním nějak vyrovnali.
Přípravy na tábor 1969 začaly hned zjara a to už jsme se chystali na třítýdenní tábor se vším všudy. Pepík Trejtnar nechal přivézt před svůj dům hromadu krajinek a každá dvojice si musela sama za vedení družinových rádců vyrobit svoje podsady. Co si kdo vyrobil, v tom taky na táboře spal. Jestli se dobře pamatuju, už na tomto táboře jsme měli bedny na osobní věci, které znáte všichni z dnešních táborů. Byl to velmi dobrý nápad našich oddílových vedoucích, a nám se s větším či menším úspěchem dařilo zvládat pořádek ve věcech a ve stanu. Moc si to s batohem ve stanu fakt neumím představit.
Uběhl další rok, najednou bylo zase vysvědčení a těšení se na první tábor mohlo být nyní opravdu uspokojeno. První tábor byl u myslivny na Čiháku. V té jsme měli zázemí a taky se tam vařilo. A jak! Nikdy nic nezbylo, jen těch 5 kilových plechovek džemu co jsme spotřebovali.
Z kuchyně mám jeden zážitek: k obědu byly vajíčkové karbanátky a s klukama jsme soutěžili v tom, komu zůstane kulička z onoho polotovaru karbanátku na stropě kuchyně nejdéle. Vyhráli jsme všichni, protože tam zůstaly kuličky všem. Ovšem pochválen nebyl nikdo a všem se nám dostalo „cti“ vhodit papírek se jménem do skříňky otroků (ze které se později losuje na vykonání nepopulárních prací).
Stačilo seběhnout lesem ze stráně dolů k řece, a byli jsme v táboře 2. oddílu kluků našeho střediska. A protože to byli naši bratři, probíhal samozřejmě permanentní „bratrovražedný boj“, při němž se obě strany sveřepě snažily být lepší a vynalézavější než „ protivník “. Že jsme si přitom užili legrace a každou chvíli vyhrával někdo jiný (aby to bylo spravedlivé), je nasnadě.
Pro mě byla asi jedním z nejsilnějších zážitků z tohoto tábora bezva parta. Znali jsme ze školy, trávili společné chvíle i po škole, na družinových a oddílových schůzkách. A tábor, kdy jsme byli jen spolu, bez maminky a tatínka, kteří nám nyní nemohli pomáhat a museli jsme se spolehnout jen sami na sebe, protože co by tomu řekli kamarádi, kdybychom úkol nesplnili … Parta kamarádů byla z pohledu dnešních dětí našimi kroužky a mimoškolní činností.
A rovněž rád vzpomínám na noční hlídky. Rád jsem měl hlídku nad ránem, kdy je nejprve úplná tma, pak se ozvou první ptáčci a vykouknou první paprsky sluníčka. To probouzení přírody mám dodnes velmi rád, a když je vhodná příležitost, nenechám si ji ujít.
Tím, že to byl tábor první, vzpomínky na něj jsou vryty hluboko, velmi hluboko v paměti. A moc přeju dnešním dětem na táborech, aby i ony rovněž potom v dospělém věku měly na co vzpomínat. Protože jak to bylo na táboře krásné, ocení až s věkem. A tak všem přeju hodně sluníčka, bezva partu kamarádů a kamarádek a hodnějen těch nejhezčích zážitků. A dobře si to tam někde hluboko v hlavě zapisujte, až budete starší, aby bylo v čem číst.
Přeje, bude na vás všechny myslet a všem závidět
Petr Musílek – Pedro
